V české společnosti se pravidelně objevují silné vlny "anticiganismu", tedy nenávisti vůči Romům. Klasickým argumentem je jejich údajně odporné chování, násilí, nepřizpůsobivost, žádná vůle k práci. V hlavě ohledně tohoto problému mám tři mementa.
Na této oslavě padly dvě zajímavé otázky. "Ty máš rád cigány? Proč proboha?" Je to jednoduché. Jsou to lidé. Každému člověku bez ohledu na jeho původ, barvu pleti, vyznání sexuální orientaci a bůhví co ještě dám šanci na nepopsaný list. Co to je? To je taková moje malá filozofie, rozhodl jsem se, že odstraním chybu ve svém myšlení a nebudu si dělat přeběžné názory na lidi. Prostě ať jsi, kdo jsi, máš šanci mě poznat, nemám vůčo tobě žándé výhrady. Pokud mi někdo nesende, tak mi nesedne. Nevím proč bych to měl spojovat s nějakým znakem. Kdybych takot začal myslet, všiml bych si, kolik mě podvedlo tlustých a brýlatých. Všiml bych si, že poteotvaní lidi víc lžou. Všiml bych si, že lidé s hustým obočím víc smrdí. Všiml bych si spousty nesmyslů, protože bych náhodným setkáním pár lidí, co mají něco společného dal velký význam. Takové myšlení je možné jenom pokud je člověk neskutečně pyšný a nemá pokoru před světem. Jak jinak by mohl takto soudit všechny, aniž by poznal každého jednotlivě? Kdyby sis nemyslel, že jsi pupek světa, nedovolíš si říct ani bů vůči lidem, kteří se počítají na tisíce. Na základě této chyby ve vnímání nedávno vznikla stránky Stop Čechům a Čechy v ČR nechceme. Autoři stránky absurdně všechno špatné co dělají lidé s bílým pigmentem v prostředí Cesk republiky hodili na všechny bílé Čechy. Pročti si to a popřemýšlej, jak se cítíš. Přesně
takto se cítí všichni lidé, které uráží banda hlupců na základě jejich původu.Důvod, proč lidé proti Romům vystupují, je prostý. Jsou to srabi. Mají strach se postavit státu, mají strach se postavit pánům. Mají strach vzdorovat moci, protože mají mentalitu otroků. Mají strach být trošku lepší uvnitř a radši hledají chyby na jiných. Proto si najdou ještě větší ubožáky, než jsou oni sami a svalí na ně vinu. A je jedno, jestli to jsou Romové, Indiáni, černoši, Palestinci, ženy, děti nebo židé. Hlavně někoho ukřižujte, ať máme klid, to je jejich přístup.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
*Xenofobie je strach z cizího. Vzhledem k tomu, že Romové nejsou rasa, popravdě patří do stejné rasy jako Slované, tak negativní hodnocení celé skupiny Romů bez rozdílu, musím označovat jako xenofobii. Etický a morální rozdíl v tomto konkrétním případě je minimální, protože ten kdo hodnotí u nás Romy se stejně dívá zejména na pigment.
Třetí zážitek, který se mi zaříznul do paměti byl s učitelkami prvních tříd. Řešili problémy ohledně Romských rodičů a jejich dětí. I když na byli na škole ještě problematičtější rodiče neromů, přesto ti "Cigáni" bylo opravdu strašní. Od jisté firmy dostali tyto učitelky ZDARMA balíček s denní hygienou pro děti. Naprosto mě šokovalo, když jsem zaslechl: "A cgiánům, nic nedám." Proboha, proč někdo trestá děti za jejich etnický původ a neschopné rodiče? Proč neustále hledají spojitost mezi původem a chováním. tyto učitelky by argumentovali tím, že místní Romové jsou prostě problematičtí. No já se ani nedivím, jsou to taky nejchudší rodiny z celého města, dlouhodobě nezaměstnaní. Ale kdo by měl dát aspoň těm dětem naději na něco lepšího, když učitel ne? Aspoň zkušenost, že až tak moc nezáleží na tom jakou barvu má moje kůže by byla cenná pro tyto děti. Na tomto příkladu jsem pochopil, nakolik lidé, kteří neřeší své problémy, kteří jsou zasaženi předsudky, dokáží ublížit klidně i dítěti.
Tak kde je sakra problém? Ano i já jsem je potkal. Opilce, zloděje, rodiče co kašlou na své děti, "spodinu". Zajímavé ovšem bylo, že spousta z nich byli lidé s velmi světlou pletí. Rozhodně by je žádný xenofób nepočastoval urážkou ohledně jejich kůže. Pro ty xenofobní lidi, kteří věří, že jen Romové páchají kriminalitu a nejsou sto si osvojit některé zálady slušného chování, musí být záhadou, že se takto chová i spousta neromů. Záhada hodná zařadit do seriálu Akta X. Problém podle mě je v chudobě, v tom, že nikdo s těmito lidmi nepracuje a ani neexistuje nějaký opravdu zaručený způsob nebo organizace, která by je z těchto podmínek rychle vytáhla. Ano je potřeba vzájemná pomoc a solidarita. Člověk je od přírody tvor společenský a pokud nebudeme jako lidé mezi sebou spolupracovat, vymřeme. Současná doba je ekonomicky velmi tvrdá, bohatí bohatnou, chudí chudnou. Romové i neromové mají stejného nepřítele, tento systém, který nás ožebračuje. Systém, který své otrokářství maskuje za pozlátko. A co náš společný nepřítel dělá? Směje se nad bratronenávistnými boji na ulicích.
A jak se na Romales dívám já? Miluju je. Miluju jejich hudbu. Líbí se mi svoboda kočovného života. Mrzí mě, že jim tuto svobodu vzali. (Na nějaké kradené slepice sere pes. Maso je stejně vražda.) Miluju všechny lidi bez rozdílu. Svět je pestrý a zbláznil bych se, kdyby měl být uniformní. Co si budu nalhávat, sám jsem divný, nikdy jsem nezapadl, nikdy se nepřizpůsobil. Proč já bych něco takového měl požadovat po jiných? A proč zrovna v této nemocné době? Martin Luther King měl pravdu, když říkal, že máme být hrdí na to, že jsme nepřizpůsobiví. Mám mezi Romy přátele, ale není to nic zásadního, co by mi neustále vyskakovalo v hlavě, když jsem s nimi. Proč? Protože mají úplně stejné přednosti a slabosti jako ostatní. Mají stejné krevní skupiny, pijí stejnou vodu a musí na záchod stejně jako všichni ostatní lidé. Každý člověk si zaslouží být milovaný. A jenom jako jednotné lidstvo bez zdí můžeme řešit obdobné problémy, o kterých se tu stručně zmiňuji. Pokud vidím, že je někdo chudý a má problémy, nabídnu mu pomoc. To je slušné chování! Pokud vidím nespravedlnost, nemohu mlčet, to je slušné chování! Opravdová slušnost a lidskost neleží v oblasti nadávání někomu, že je špína. Pomoc, solidarita, láska k lidem, etika. A asi nejhorší na celé te situaci je, jak tato slova dne spůsobí pro mnohé prázdně. Pro mne prázdná nejsou, měním je v činy, vím co si pod nimi mám představit.
A na závěr pár skladeb od nemnoha romských hudebníků, které mám opravdu rád.
