Jak to bylo skutečně se starým Mírotvorcem?

Jistě si na ten blog pamatujete, samopaly, rudé hvězdy, Marx vedle Kropotkina. Dneska, když se na to dívám zpětně, trochu se mi dere škleb do tváře, jak jsem si zjednodušil svět a ignoroval svou vnitřní integritu. Občas se tomu taky říká fanatismus. Ve středu mého zájmu byly vždy tři oblasti. Společnost, psychologie a výchova a obecně věci mimo materiální svět, včetně boha. Při zkoukání nemoci této společnosti, někdy v době mých šesnácti let, jsem si myslel, že jsem uzřel lék na všechny neduhy. Měl jím být anarchismus. Na několik let jsem se ponořil do studia směru tohoto hnutí a nabyl jsem dojmu, že jediné řešení je revoluční anarchokomunismus, který smete starý svět silou a postaví nový svět na troskách staré společnosti. I ten název tohoto blogu byl vlastně vtip, protože jsem nechtěl nic jiného, než krev a válku. V oblasti psychologie jsem se zaměřil na oblasti konzumu, drog a destruktivních sklonů. Jak paradoxní, že? Nakonec jsem si diagnostikoval docela slušné poruchy v tomto směru.
A bůh a věci mimo materiální svět? Tyto věci ke mě přišli sami, měl jsem a mám něco jako mystické a paranormální prožitky, dějí se v mém životně velmi podivné náhody. Nemohl jsem to nechat jen tak ležet stranou, tyto vjemy si říkali o vysvětlení z mé strany. Ano, mnozí si říkali, že blázním, že mi přeskočilo. Ale jiní pochopili a nakonec snad i sami byli překvapení. Proto zdravím všechny, kdo mě podporovali a věřili mi. Vidět nevysvětlitelná uzdravení například, to s člověkem poměrně hne.
Nakonec se všechny tyto mé zájmy začali střetávat v jendom bodě a pochopil jsem, nakolik se mýlím. Jenže v té době, už má Mírotvorce velkou čtenost a stává se velmi populární mezi anarchisty a podobnou "verbeží" jako jsem byl já. Obsah vlastně nebyl nijak zásadní, jen hudba, pár komiksů a občas i něco závažnějšího. Ani jsem nečekal úspěch, byla to jen taková sranda pro mne a kamarády.  Jenže, jak dlouho člověk vydrží dělat na něčem, čemu už sám nevěří? Vydržel jsem jen chvíli. Pak následovalo prohlášení a ukončení publikování, chtěl jsem ale zachovat archiv článků a odkazl na hudbu. Nějakou dobu jsem se věnoval jiným projektům, nicméně google shledal mé působení v blogo sféře jako velmi problematické a zrušil mi účet. Ale já se tak snadno nevzdádám. Pokud tedy máte nějaké stížnosti ohledně smazání, nemám to na svědomí já. Ale beru to jako příležitost začít znovu a líp.
A co dál? Nekladu si žádné podmínky a to mě naplňuje nadšením. Určitě se zde konečně objeví mé myšlenky a nebudu jen kopírovat obsah jiných. Můžu publikovat co chci, jak chci,už se nemíním nijak přetvařovat. Ptáte se, co tím konkrétně myslím? Ani já sám nevím. Ovšem chci pokračovat v psaní a propojovat lidi a myšlenky, jako nikdo přede mnou. Ano riskuji jakousi pověst, ale já jsem o ni nikdy vlastně nestál. Budu zde publikovat věci týkající se naší společnost, naší psychiky a duchovna. Vlastně máte možnost vidět poprvé vše, o co se zajímám. Odteď už žádné přetvařování. Líbí se ti? Čti to dál. Nelíbí? Odejdi. Nikomu nic nenutím, na pravdu nemám patent a nikam nepatřím.

PS: A ano, stal se ze mě sympatizant aktivního nenásilí a pacifismu. A cítím neskutečnou úlevu, z nalezení vnitřní integrity.